Kost a kůže
Je to kost a kůže černá
jí boky těsně svírá,
prsa pevnější
než papežova víra…
Je to kost a kůže líná
ti někdy k ránu spílá,
ty chceš zapomenout
a opouští tě síla…
Je jak klec, v ní šelma dravá
ti svůdná slůvka šeptá,
je jako žhavá láva
a na nic
se tě neptá…
Je jak sen a kůže,
do který si
další zářez uděláš,
jó, uděláš.
Další ráno zjistíš,
že na duši ho taky máš…