Od muže
Tak už jsi konečně utekla od muže,
vzala jsi děti a pár let ztracenejch.
Teď už se neptáš, kdo za to může,
dneska už nemá cenu vpálit cejch.
Vždyť i na vás přece jenom aspoň
někdy život hezky dejch.
Tak jsi mě konečně vzala na vejlet,
známe se roky, a ty máš pořád strach.
Na všechno koukáš přes černý brejle,
říkat ti „neboj“ je jak házet hrách.
Nebejt to ty, ou bejby,
už jsem dávno,
už jsem dávno plách!
Vejlet nám skončil, tak zase za rok,
jsem z těch tvých objetí jak dítě nadšený.
Správně si říkáš, že jsem tvůj cvok,
děsně ti slušel můj svetr od ženy,
pletený…
Je to všechno nějak divně,
prapodivně spletený,
spletený,
spletený…