Miroslav Šedivka
zpěv, elektrická kytara,
bicí
Jiří Antoš
elektrická kytara, foukací harmonika, zpěv
Karel Neumann
basová
kytara
Jiří Novák
bicí, elektrická kytara,
zpěv
Praotci-zakladatelé
Leo Lukáš, Pavel Málek a Mirek Šedivka – trio sestavené pro jediné vystoupení na závěrečné akademii jazykového kurzu ve Vodňanech v létě roku 1981. Hráli písně Beatles na pianino, akustické kytary a bicí, postavené z odpadkových košů. Tím to mělo skončit. Ale Leovi se to tak zalíbilo, že se koncem srpna ozval Pavlovi, aby se ještě jednou sešli, a tak to vlastně nebyl konec, ale naopak začátek úžasně obohacující záležitosti. Mirek přivedl spolužáka Michala Hamana, který každý předmět na planetě i mimo ni považoval za bicí nástroj, a byli komplet (Leo basa, Pavel piano, zpěv a absolutní sluch, Mirek kytara a zpěv). Smažili fláky ze 60. let – vykopávky, jak povzbudivě říkával Michal – a nějaké Pavlovy věci.
Otcové-zakladatelé
Po čtyřech letech Pavel odešel se slovy, že lepší už to nebude, a Michal se přidal (nebo spíš odebral) s tím, že bez Pavla to nemá cenu. Siroty ovšem odmítly být malomyslnými a osud jim přivál posilu z Moravy, Jirku Nováka, a z Vokovic – Karla Neumanna. S Karlem Mirek hrál kdysi na LŠU v kytarovém triu, a když mu při náhodném setkání v tramvaji vysvětlil, že rock´n´roll je vlastně jen urostlejší bratr jeho oblíbené křehké country, měli náhle kytaristu. Jiřík měl naposlouchanou spoustu rocku a jazzu, uměl několik jazzových akordů na kytaru a jako každý Moravák uměl zpívat, takže přirozeně souhlasil, že se naučí hrát na bicí. Karel rychle naabsorboval repertoár torza dřívější kapely a vrcholem vysokoškolské éry kapely bylo vystoupení na plese FF UK. Tehdy ještě se zpívajícím Rejžákem, dnes známějším pod pseudonymem doc. PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D.
Adoptovaný syn
Následuje útlum způsobený střídavými odchody na vojnu, pobyty v zahraničí, manželskými svazky a závazky, mimomanželskými úvazky apod., proložený snad jen fantastickým koncertem pod širým nebem v Košířích na Cibulce. V polovině 90.let se situace stabilizovala a oživení přišlo s Tátou. Vlastnil nejenom jméno Jiří Antoš, ale i kytaru Epiphone, kytarový multiefekt Yamaha a nulovou ambici hrát v kapele. Ideální přírůstek! Několik dlouhých měsíců nechal Míru hrát na ty jeho skvosty, poslouchal naši muziku a tu a tam něco neinvazivně prohodil na adresu aranžmá, čímž se postupně stal přirozenou součástí kapely. Naučil se pár beglajtů, aby jeho spoluúčast získala ostřejší kontury, ale na koncertech hru občas z vrozené skromnosti jenom markýroval. Později, když kapela opustila zkušebnu ve firmě Brema (díky za krásný azyl, paní Brettlová), zjistila, že Tátově muzikantskému růstu více vyhovuje letní horko a vlhko a zimní vlezlo a sychravo Karlovy garáže, neboť právě tam začal jeho talent rozkvétat jako orchidej v botanické zahradě.
Praotec-zakladatel odchází…
Byl taky nejvyšší čas, neboť začátek nového tisíciletí byl svědkem odchodu Lea z kapely. Z časových důvodů odešel ten, který to vlastně všechno začal. Smutný okamžik v životě kapelním… Co teď? Zůstali ve čtyřech. Na dělání bugru to bohatě stačí. Takže Karel přebral basu, Táta začal flirtovat s foukací harmonikou, stavět vlastní kytarová sóla a mašina začala nabývat na rychlosti, pestrosti a robustnosti. Nic ji nemohlo zastavit, ani kompletně vykradená zkušebna!!! S Leem aspoň stihli v r.2000 natočit CD Nula, první pokus o vlastní zvěčnění, které dokonce zaznělo brdským éterem ve vysílání jednoho pirátského rádia (díky, Romo) a píseň Well,I… odvysílal i ČRo! Kapela nadále čile skládala, pravidelně zkoušela a zřídka koncertovala (kdo by se s těmi krámy pořád tahal?). Publikum stále věrně chodilo na nepříliš časté koncerty, i zahraniční studenti se bavili při vystoupeních pořádaných speciálně pro ně a všichni měli zájem o nové kapelní nahrávky, které ovšem ne-e-xis-to-va-ly! Tato poptávka a výsledky jaterních testů hudebníků je dovedly k závěru, že nahrání dalšího CD již nemohou a ani nechtějí oddalovat, a na jaře 2013 začali nahrávat. Konečně!
Křtu se dožili všichni…